ProZ.com translation contests »
5th ProZ.com Translation Contest: "Travel" » English to Czech » Entry #2729

Source text in English

Translation #2729

All travel is now merely a means of moving a camera from place to place, all travellers are ruled by the all-powerful lens. Visitors old-fashioned enough to wish only to stand and look with their anachronistic eyes are shoved aside by the photographers, who take it for granted that while they do their ritual focusing, nothing else may move or cross their vision. Those peculiar souls without a camera must step aside for those more properly occupied, must wait while the rituals take place, and must bide their time while whole coaches stop and unleash upon the landscape the Instamatic God. And the populations of whole countries seeing themselves cannibalised, swallowed up, vacuumed into the black-ringed staring eye, wrench what they can from the cannibals. You want picture my house, my camel? You pay.

None of this would matter, perhaps, if anything worthwhile was being accomplished. If all the constant busyness and clicking produced, at its end, what had not existed before, images of beauty captured or truth told. But, sadly, this isn't so. The camera is simply graffiti made respectable.

The camera is the means by which we stamp ourselves on everything we see, under cover of recording the Wonders of the World already wonderfully
recorded by professionals and on sale at every corner bookshop and newsagent. But what use to show Aunt Maud, back home, postcards of the Tuscan landscape, since we are not in the picture to prove that we were there?

No stretch of rocks has verity unless I am within it. No monument exists
but for my wife, leaning against it. No temple is of interest without my face beside it, grinning. With my camera I appropriate everything beautiful, possess it, shrink it, domesticate it, and reproduce it on my blank sitting-room wall to prove to a selected audience of friends and family the one absolutely vital fact about these beauties: I saw them, I was there, I photographed them, and, ergo, they are.

from "Amateur Photography: the World as it isn't and our Fred" by Jill Tweedie in the Guardian
Fotoaparát je věrným sluhou současnosti. Doprovází nás na všech prázdninových cestách. Všichni cestovatelé se nechají ovládnout všepohlcující mocí čočky. Návštěvníci s poněkud staromódním přáním zastavit se a pouze pozorovat, jsou fotografy odstrčeni stranou. Ti s hledáčky berou za bernou minci, že při zaměřovacím rituálu se nic nebo nikdo nesmí dostat do jejich zorného úhlu pohledu. Svérázné duše bez fotoaparátu musí poodstoupit stranou a čekat, než ti lépe vybavení s přípravami skončí a nastane vhodný okamžik cvaknout spouští. Autobusy plné lidí vyčkávají, než se obzorem rozzáří bůh Blesku. Obyvatelstvo celých století vidí samo sebe rozkouskováno, pohlceno útrobmi a nasáto černým ústím zírajících kanibalích očí, které se snaží urvat co můžou. Chcete si vyfotit můj dům, nebo mého velblouda? Nejdříve zaplaťte.
Nic z toho by nevadilo, jen kdyby tohle všechno bylo k něčemu užitečné. Kdyby z neustálé zaneprázdněnosti a cvakání spouští fotoaparátu na konci vznikly obrázky zachycující krásu nebo vypovídající pravdu, jež doposud nebyla zjevena. Smutnou skutečností zůstává, že tomu tak není. Fotografie jsou společensky přijatelně udělané graffiti.
Pomocí fotoaparátu se zvěčníme u všeho, co jsme navštívili. Záminkou může být natočení Sedmi divů světa, přestože lze profesionálně natočené video koupit v jakémkoliv knihkupectví nebo trafice. Copak ale můžeme jako teta Květa, když se vrátila z dovolené, ukazovat pohlednice krajiny Toskánska, když na nich nejsme jako živý důkaz, že jsme tam byli?
Žádný skalní útvar nelze považovat za pravý, pokud před ním sám nestojím. Žádná pamětihodnost neexistuje, pokud se o ni moje žena neopírá. Žádný svatostánek není dost zajímavý bez mé, samozřejmě usměvavé, tváře. S fotoaparátem v ruce si přivlastním vše krásné, vytrhnu to, zmenším, zdomácním a pověsím na práznou zeď v obývacím pokoji, abych vybraným návštěvníkům, přátelům nebo vlastní rodině dokázal absolutně nejdůležitejší fakt: byl jsem, viděl jsem, vyfotil jsem a tedy jsou.
Z publikace „Amatérská fotografie: Svět nějak jinak a náš František,“napsala Jill Tweedieová pro britský deník Guardian.