Who cast that first fateful tomato that started the La Tomatina revolution? The reality is no one knows. Maybe it was an anti-Franco rebellion, or a carnival that got out of hand. According to the most popular version of the story, during the 1945 festival of Los Gigantes (a giant paper mâché puppet parade), locals were looking to stage a brawl to get some attention. They happened upon a vegetable cart nearby and started hurling ripe tomatoes. Innocent onlookers got involved until the scene escalated into a massive melee of flying fruit. The instigators had to repay the tomato vendors, but that didn't stop the recurrence of more tomato fights—and the birth of a new tradition.
Fearful of an unruly escalation, authorities enacted, relaxed, and then reinstated a series of bans in the 1950s. In 1951, locals who defied the law were imprisoned until public outcry called for their release. The most famous effrontery to the tomato bans happened in 1957 when proponents held a mock tomato funeral complete with a coffin and procession. After 1957, the local government decided to roll with the punches, set a few rules in place, and embraced the wacky tradition.
Though the tomatoes take center stage, a week of festivities lead up to the final showdown. It's a celebration of Buñol's patron saints, the Virgin Mary and St. Louis Bertrand, with street parades, music, and fireworks in joyous Spanish fashion. To build up your strength for the impending brawl, an epic paella is served on the eve of the battle, showcasing an iconic Valencian dish of rice, seafood, saffron, and olive oil.
Today, this unfettered festival has some measure of order. Organizers have gone so far as to cultivate a special variety of unpalatable tomatoes just for the annual event. Festivities kick off around 10 a.m. when participants race to grab a ham fixed atop a greasy pole. Onlookers hose the scramblers with water while singing and dancing in the streets. When the church bell strikes noon, trucks packed with tomatoes roll into town, while chants of "To-ma-te, to-ma-te!" reach a crescendo.
Then, with the firing of a water cannon, the main event begins. That's the green light for crushing and launching tomatoes in all-out attacks against fellow participants. Long distance tomato lobbers, point-blank assassins, and medium range hook shots. Whatever your technique, by the time it's over, you will look (and feel) quite different. Nearly an hour later, tomato-soaked bombers are left to play in a sea of squishy street salsa with little left resembling a tomato to be found. A second cannon shot signals the end of the battle. | Kdo hodil ono první osudné rajče, které spustilo revoluci La Tomatina? To vlastně nikdo neví. Možná šlo o vzpouru proti Frankovi, možná o karneval, který se vymkl z ruky. Podle nejrozšířenější verze tohoto příběhu chtěli místní obyvatelé v roce 1945 během festivalu Los Gigantes (což je průvod obřích papírových loutek) uspořádat rvačku, aby na sebe upoutali pozornost. Přitom padli na zelinářský vozík a začali házet zralými rajčaty. Vtáhli do toho i nic netušící diváky a vše vyvrcholilo obrovskou palbou létajících plodů. Její iniciátoři museli prodavačům rajčat škodu nahradit, ale to nezabránilo návratu dalších rajčatových bitek — a vzniku nové tradice. Ze strachu z nezvladatelného vystupňování násilí úřady v padesátých letech 20. století schválily, poté zmírnily a znovu zavedly sérii zákazů. Roku 1951 bylo několik místních narušitelů zákona uvězněno, avšak bouřlivé protesty veřejnosti si vyžádaly jejich propuštění. Nejznámější výtržnost v souvislosti se zákazem rajčatových bitek se udála v roce 1957, kdy její aktéři uspořádali fingovaný pohřeb rajčete i s rakví a procesím. Po roce 1957 se místní správa rozhodla to vzdát, zavedla několik pravidel a bláznivou tradici přijala. Přestože středem dění jsou rajčata, týden slavností vyústí v závěrečný souboj kdo s koho. Je to oslava Buñolských svatých, Panny Marie a sv. Louise Bertranda, s pouličními průvody, hudbou a ohňostroji ve veselém španělském stylu. Aby každý nabral sílu pro nadcházející bitvu, podává se v její předvečer impozantní paella, čímž se současně prezentuje věhlasný valencijský pokrm z rýže, mořských plodů, šafránu a olivového oleje. Dnes už tento nespoutaný festival probíhá v určitých mezích. Organizátoři dokonce neváhali jen kvůli této každoroční události vyšlechtit speciální odrůdu nechutných rajčat. Oslavy propuknou kolem 10. hodiny dopoledne, kdy účastníci soutěží o to, kdo se zmocní šunky zavěšené na mastné tyči. Přihlížející stříkají na šplhouny vodu a přitom zpívají a tančí v ulicích. Jakmile kostelní zvon odbije poledne, vtrhnou do města za sílícího volání "To-ma-te, to-ma-te!" nákladní auta plná rajčat. Pak začne výstřelem vodního děla hlavní část. To znamená zelenou pro drcení a házení rajčat v totálním útoku na všechny ostatní. I pro vrhače rajčat na dlouhé vzdálenosti, útočníky z bezprostřední blízkosti i střelce přes hlavu na střední vzdálenost. Ať už je vaše technika jakákoli, po skončení bitvy budete vypadat (a cítit se) úplně jinak. Téměř o hodinu později se rajčaty nasáklí útočníci brodí v moři mazlavé pouliční salsy, kde byste něco, co připomíná rajče, hledali jen stěží. Druhý výstřel z děla bitvu ukončí. |