ProZ.com translation contests »
2014 annual ProZ.com translation contest: "Celebrations" » Czech to German » Entry by Harmonika


Source text in Czech

Translation by Harmonika (#20896)

Na nádraží jsem si koupil lístek do La Spezia. Konečně jsem vnímal, že jsem v Itálii. Cítil jsem se pevný a jistý. Recepční měl pravdu: „Taková noc…“

V La Spezia nebylo příliš o čem rozhodovat. Před nádražím rostl vysoký plot ze zaprášených keřů a dole pod ním supěl přístav, který jako velryba občas vydechl gejzír pachů, hulákání a rezavého skřípotu. Korsika se mi proměnila v ušmudlanou, neodeslanou pohlednici. Ostatně, cíle bylo dosaženo, či spíše se mi sám od sebe zjevil, a nechtěl jsem se už dál rozmělňovat v dalších sebepitváních, otevřel jsem všechna okna své zatuchlé pevnosti a nechal proudit čerstvý vzduch, nač mu tedy stát v cestě a znovu se v kruhu honit za svým vlastním stínem?

Vrátil jsem se k pokladně a zeptal se na nejbližší vlak do nějakého velkého města.

„Za patnáct minut do Benátek, za čtyřicet do Říma,“ ozvalo se za okýnkem.

Vydal jsem se do Benátek.

Byl jsem v tom městě už jako malé dítě s rodiči a s bratrem, ale nic jsem si z toho nepamatoval. Snad jen holuby. Měl jsem o něm vzrušující fantazie, ve kterých se mísila mlha a ostré slunce, slaný vzduch a těžká zamotaná tajemství. Rozmazané siluety Giacoma Casanovy, Lorenza da Ponte a Antonia Vivaldiho. Ještě rozmazanější postavy dóžecích udavačů, hbitých gondoliérů a karnevalových masek. Pach ryb a soumraků ve vlhkém městě. Jak jsem se přesdvědčil, nebyl jsem daleko od pravdy, ale netušil jsem, jak mě to město sevře. Uchopí a nepustí.

Na nádraží Santa Lucia jsem vyskočil z vlaku, a když jsem vyšel z budovy, jenom jsem zasténal. Přede mnou bez varování vybuchl ohňostroj překrásného města. Bylo jedenáct hodin v noci. To město mi kynulo na pozdrav, Canal Grande jako by vrtěl hlavou, že to tak dlouho trvalo, a vlevo už mne vybízel Ponte degli Scalzi, abych jen vstoupil, že je vše připraveno. Musel jsem si sednout na schody a počkat, až se mi zklidní tep a budu se moci nadechnout.

Zůstal jsem v tom městě tři dny. A bylo lhostejné, jestli jsem byl nahý, nebo mi Benátky vtiskly na obličej jednu ze svých šalivých masek. Byl jsem šťastný. Byl jsem zamilovaný.

Zamiloval jsem se do města. Nebudu a nechci popisovat tyto tři dny. Byla to opojná svatební noc. Na náměstí San Marco jsem se napil moře a nechal se vést…
Ich kaufte mir am Bahnhof eine Karte nach La Spezia. Endlich hatte ich den Eindruck gehabt, in Italien gewesen zu sein. Ich fühlte mich fest, sicher. Der Empfangschef hatte
Recht gehabt: "Solche Nacht ..."

In La Spezia gab es nichts zu entscheiden. Vor dem Banhof wuchs eine Hecke aus verstäubten Sträuchern, unter deren keuchte ein Hafen, der, wie ein Walfisch zuweilen einen Geysir aus Geruch, Lärmen und rostigen Knarr ausbläst. Korsika wurde mir zu eine schmierige, ungesandte Ansichtskarte. Auserdem, das Ziel war erreicht. Eher, es hatte sich selbst geoffenbart. Ich wollte mich nicht weiter zermalmen durch in mich hrumrühren zu forsetzen. Ich machte ale fenster meiner muffige Festung auf, ließ frische Luft strömen, wozu ihm dann selbst hindern und in einem Kreis mein eigenen Schatten jagen?

Ich kehrte mich zur Kasse zrück und fragte, wann nächste Zug nach irgendein Großstadt fährt?

"In fünfzehn minuten nach Venedig, in vierzig nach Rom", lautete es hinter dem Schalter.

Ich begab mich nach Venedig.

In diesem Stadt war ich schon als kleines Kind mit meinen Eltern und Bruder, aber ich kann mich nichts darüber erinnern. Wohl Tauben. Ich hatte über ihm aufregende Fantasien, in derer sich Nebel und scharfe Sonne, salzige Luft und schwere,verwickelte Geheimnise vermengten, gehabt. Verschierte Silluetten von Giacomo Casanova, Lorenzo da Ponte oder Antonio Vivaldi, dazu noch verschmiertere Figuren Dogesdenunzianten, von flinke Gondolieri und Karnevallarven. Fischengestank im feuchte Stadt. Wie ich stellte fest, war ich nicht von Wahrheit fern, aber ich hatte gar nichts geahnt, Wie mich der Stadt umfasst, ergrifft und lässt nicht los.

Am Bahnhof Santa Lucia sprang ich aus dem Zug, und wenn ich aus der gebeude ausging, stönte ich. Ohne jede Warnung brach ein Feuerwerk wuderschönes Stadt aus. Es war um dreiundzwanzig Uhr.Der Stadt winkte mir zu, der Canal Grande als ob schüttelte mit seinem Kopf darüber, daß es so gedauert hätte, und links von mir vorderte mich Ponte degli Scalzi um einzutereten: alles ist vorbereitet. Ich musste an die Treppe setzen und warten, bevor sich mein Pulsschlag beruhigt, und ich kann wieder anatmen.

Ich blieb im Stadt drei Tage. Es war egal, ob ich nackt war, oder drückte mir Venedig an meinen Gesicht eine von seinem täuschenden Larven. Ich war glücklich. Ich war veliebt.

Ich war verliebt in den Stadt. Ich will und werde nicht die drei Tage beschreiben.Es war bereuschende Hochzeitsnacht. Auf dem San Marco Platz trank ich vom Meer und ließ mich führen ...


Discuss this entry