Who cast that first fateful tomato that started the La Tomatina revolution? The reality is no one knows. Maybe it was an anti-Franco rebellion, or a carnival that got out of hand. According to the most popular version of the story, during the 1945 festival of Los Gigantes (a giant paper mâché puppet parade), locals were looking to stage a brawl to get some attention. They happened upon a vegetable cart nearby and started hurling ripe tomatoes. Innocent onlookers got involved until the scene escalated into a massive melee of flying fruit. The instigators had to repay the tomato vendors, but that didn't stop the recurrence of more tomato fights—and the birth of a new tradition.
Fearful of an unruly escalation, authorities enacted, relaxed, and then reinstated a series of bans in the 1950s. In 1951, locals who defied the law were imprisoned until public outcry called for their release. The most famous effrontery to the tomato bans happened in 1957 when proponents held a mock tomato funeral complete with a coffin and procession. After 1957, the local government decided to roll with the punches, set a few rules in place, and embraced the wacky tradition.
Though the tomatoes take center stage, a week of festivities lead up to the final showdown. It's a celebration of Buñol's patron saints, the Virgin Mary and St. Louis Bertrand, with street parades, music, and fireworks in joyous Spanish fashion. To build up your strength for the impending brawl, an epic paella is served on the eve of the battle, showcasing an iconic Valencian dish of rice, seafood, saffron, and olive oil.
Today, this unfettered festival has some measure of order. Organizers have gone so far as to cultivate a special variety of unpalatable tomatoes just for the annual event. Festivities kick off around 10 a.m. when participants race to grab a ham fixed atop a greasy pole. Onlookers hose the scramblers with water while singing and dancing in the streets. When the church bell strikes noon, trucks packed with tomatoes roll into town, while chants of "To-ma-te, to-ma-te!" reach a crescendo.
Then, with the firing of a water cannon, the main event begins. That's the green light for crushing and launching tomatoes in all-out attacks against fellow participants. Long distance tomato lobbers, point-blank assassins, and medium range hook shots. Whatever your technique, by the time it's over, you will look (and feel) quite different. Nearly an hour later, tomato-soaked bombers are left to play in a sea of squishy street salsa with little left resembling a tomato to be found. A second cannon shot signals the end of the battle. | Kdo hodil to první osudné rajče, které začalo revoluci La Tomatina? Pravdou je, že nikdo přesně neví. Možná to bylo při vzpouře proti Francovi nebo při karnevalu, který se vymkl z ruky. Podle nejrozšířenější verze to bylo v roce 1945, kdy během festivalu Los Gigantes (průvod obrovských loutek vyrobených z papírové hmoty) chtěli místní zinscenovat rvačku, aby upoutali pozornost. Narazili na vozík se zeleninou a začali po sobě házet zralými rajčaty. Do potyčky se zapletli i nevinní přihlížející, až nakonec celý výjev vystupňoval v obrovskou bitvu plnou létajícího ovoce. Vyšetřovatelé museli prodejce rajčat odškodnit, ale to nezabránilo opakování dalších rajčatových bitev a především zrození nové tradice. V 50. letech se veřejné orgány obávaly nekontrolované eskalace a schválily, uvolnily a poté znovu obnovily sérii zákazů. V roce 1951 byli uvězněni místní, kteří zákonu odporovali, dokud veřejnost bouřlivě neprotestovala za jejich propuštění. Nejznámější rebelie proti rajčatovým zákazům se odehrála v roce 1957, kdy zastánci bitev uspořádali rajčatům fingovaný pohřeb včetně rakve a průvodu. Po roce 1957 se místní vláda rozhodla uznat porážku a zavedla několik pravidel, kterými tuto potrhlou tradici přijala. Přestože rajčata hrají hlavní úlohu, závěrečné bitvě předchází týden oslav. Oslavy patronů městečka Buñol – Panny Marie a sv. Ludvíka Bertrána – jsou provázeny průvody, hudbou a ohňostroji v bujarém španělském stylu. Aby bojovníci načerpali síly na nadcházející bitvu, podává se v její předvečer vynikající paella, která představuje věhlasné valencijské jídlo z rýže, mořských plodů, šafránu a olivového oleje. Dnes má tento nespoutaný festival alespoň nějaký řád. Organizátoři dokonce vypěstovali zvláštní odrůdu nepoživatelných rajčat určenou speciálně pro každoroční bitvu. Oslavy začínají kolem desáté hodiny, kdy účastníci závodí o to, kdo první získá šunku visící na vrcholu kluzkého kůlu. Přihlížející kropí lezce hadicí, zpívají a tančí. Když kostelní zvon odbije poledne, vjedou do města nákladní vozy naložené rajčaty a skandování „To-ma-te, to-ma-te!“ dosahuje vrcholu. Hlavní akce potom začíná výstřelem z vodního děla. To je zelená pro bojovníky, aby rozmačkali rajčata a začali je s plným nasazením vrhat po ostatních účastnících bitvy – bojovnících vrhajících rajčata z dálky vysokým obloukem, střelcích útočících z bezprostřední blízkosti i těch, kteří metají rajčata ze střední vzdálenosti. Ať už je vaše technika jakákoliv, po bitvě budete vypadat (i se cítit) úplně jinak. Téměř o hodinu později dovádějí bojovníci zmáčení rajčaty v moři rozčvachtané pouliční salsy, ve kterém byste marně hledali cokoli připomínající rajče. Druhý výstřel děla značí konec bitvy. |