Who cast that first fateful tomato that started the La Tomatina revolution? The reality is no one knows. Maybe it was an anti-Franco rebellion, or a carnival that got out of hand. According to the most popular version of the story, during the 1945 festival of Los Gigantes (a giant paper mâché puppet parade), locals were looking to stage a brawl to get some attention. They happened upon a vegetable cart nearby and started hurling ripe tomatoes. Innocent onlookers got involved until the scene escalated into a massive melee of flying fruit. The instigators had to repay the tomato vendors, but that didn't stop the recurrence of more tomato fights—and the birth of a new tradition.
Fearful of an unruly escalation, authorities enacted, relaxed, and then reinstated a series of bans in the 1950s. In 1951, locals who defied the law were imprisoned until public outcry called for their release. The most famous effrontery to the tomato bans happened in 1957 when proponents held a mock tomato funeral complete with a coffin and procession. After 1957, the local government decided to roll with the punches, set a few rules in place, and embraced the wacky tradition.
Though the tomatoes take center stage, a week of festivities lead up to the final showdown. It's a celebration of Buñol's patron saints, the Virgin Mary and St. Louis Bertrand, with street parades, music, and fireworks in joyous Spanish fashion. To build up your strength for the impending brawl, an epic paella is served on the eve of the battle, showcasing an iconic Valencian dish of rice, seafood, saffron, and olive oil.
Today, this unfettered festival has some measure of order. Organizers have gone so far as to cultivate a special variety of unpalatable tomatoes just for the annual event. Festivities kick off around 10 a.m. when participants race to grab a ham fixed atop a greasy pole. Onlookers hose the scramblers with water while singing and dancing in the streets. When the church bell strikes noon, trucks packed with tomatoes roll into town, while chants of "To-ma-te, to-ma-te!" reach a crescendo.
Then, with the firing of a water cannon, the main event begins. That's the green light for crushing and launching tomatoes in all-out attacks against fellow participants. Long distance tomato lobbers, point-blank assassins, and medium range hook shots. Whatever your technique, by the time it's over, you will look (and feel) quite different. Nearly an hour later, tomato-soaked bombers are left to play in a sea of squishy street salsa with little left resembling a tomato to be found. A second cannon shot signals the end of the battle. | Kdo hodil to první osudové rajče, které odstartovalo revoluci La Tomatina? Těžko říci. Šlo o protifrankovskou vzpouru? Anebo snad o karneval, který se vymkl kontrole? Nejčastěji skloňovaná verze říká, že místní chtěli v rámci festivalu Los Gigantes v roce 1945 (slavnostní průvod obřích kašírovaných panenek) přilákat pozornost zinscenováním potyčky. Náhodou se jim však pod ruce připletl nedaleký vozík se zeleninou a začali po sobě házet zralá rajčata. Nic netušící diváci se neváhali zapojit a celé to vyústilo v obří zeleninovou přestřelku. Strůjci toho všeho pak museli prodejcům rajčat škody uhradit. Jenže bitvy se i nadále opakovaly a vznikla nová tradice. V 50. letech úřady v obavě z neřízené eskalace zavedly, pak zmírnily a nakonec zase obnovily řadu zákazů. Lidé, kteří se v roce 1951 zákonům vzepřeli, skončili ve vězení a následovala vlna veřejných protestů za jejich propuštění. Nejslavnější protest proti „rajčatovým“ zákazům se odehrál v roce 1957. Autoři myšlenky tehdy zinscenovali pohřeb rajčete jaksepatří, s rakví i průvodem. Po roce 1957 se místní vláda nakonec umoudřila, zavedla několik pravidel a s potrhlou tradicí se smířila. Rajčata jsou sice středobodem celého dění, ale týdenní oslavy postupně gradují. Jedná se o oslavu svatých patronů městečka Buñol - Panny Marie a sv. Ludvíka Bertranda - která je doprovázena pouličními promenádami, hudbou a ohňostroji v bujarém španělském stylu. Abyste měli na nadcházející bitvu sílu, podává se v její předvečer fantastická paella, účelem čehož je vyzdvihnout tradiční valencijský pokrm z rýže, mořských plodů, šafránu a olivového oleje. V dnešní době má slavnost určitý řád. Organizátoři dokonce vypěstovali speciální odrůdu nepoživatelných rajčat, která jsou určena výhradně pro tuto každoroční akci. Oslavy začínají v 10 hodin ráno závodem, jehož cílem je získat šunku upevněnou na vršku tyče pomazané tukem. Diváci na lezce stříkají vodu a při tom v ulicích zpívají a tancují. Když kostelní zvon odbije poledne, do města se začnou hrnout náklaďáky plné rajčat za stupňujícího se skandování „To-ma-te, to-ma-te!“. Hlavní akce pak začíná výstřikem z vodního děla, který dává pokyn k mačkání a vrhání rajčat v mohutných salvách proti ostatním účastníkům. Najdou se lidé, kteří rajčata vrhají obloučky z dálky, střelci z bezprostřední blízkosti i tací, kteří rajčata vrhají na střední vzdálenosti v baseballovém stylu. Ať už je ale vaše technika jakákoli, bitva vás rozhodně změní uvnitř i navenek. Asi o hodinu později se rajčaty nasáklí střelci mohou vybláznit v moři čvachtavé pouliční salsy, ve které najít celistvé rajče je jako hledat jehlu v kupce sena. Konec bitvy oznámí druhý výstřel z děla. |